První měsíc

Tak první měsíc je za námi a musím říct, že byl celkem náročný. I když oproti jiným, co jsem tak slyšela, tak jsme měli pohodičku. Tím bych ale asi neměla začínat.

Začnu tím, že jsme po čtyřech dnech strávených v porodnici přišli domů. Přítel si vzal otcovskou dovolenou a byl s námi celý týden doma. Musím říct, že mi to velmi pomohl a hlavně tedy můj přítel mi pomohl. Jen co si nás přivezl domů, nemusela jsem se o nic starat. Bylo navařeno, uklizeno, a jelikož se na malého moc těšil, půjčil mi ho aspoň na kojení. Jinak jsem se o nic nemusela starat. Sice v noci jsem vstávala každé tři hodiny na krmení, ale řeknu vám, že nevím, kde se to ve mně bralo, ale měla jsem tolik energie, že mi to vůbec nevadilo. (dnes už je to trochu jinak). Týden utekl jako voda a já už se musela starat úplně sama. Starat se sama nebyl žádný problém, navíc mám kolem sebe skvělé kamarádky, s kterými jsem skoro pořád trávila čas, abych nebal doma sama a ještě ke všemu všichni chtěli vidět našeho drobečka. Takže jsme doma měli jednu rodinnou návštěvu za druhou. Samozřejmě mi trvalo, než jsem přišla na to, když Ríša plakal, co po mě přesně chce. A občas tápu i dnes, že nevím, jak mu pomoci a ve finále zjistím, že mě jen zkouší, abych ho třeba chovala a tak podobně. Jinak musím říct, že je to naprosté zlatíčko. Až na pár chvilek, kdy se mi snaží říct, co se mu nelíbí, spinká.

Co se týče kojení, s tím jsme tak trochu bojovali a ještě i teď občas bojujem. Ze začátku jsem absolutně neuměla kojit. Takže jsem měla prsa celá rozpraskaná, a když mělo přijít na kojení, kroutili se mi palce u nohou a já celou dobu probrečela, protože to byla neskutečná bolest. Díky masti Bepathen, se mi to ale zahojilo a teď už je to bez problému. Dalším problémem bylo, že naše malá bublinka po kojení plakala a já nevěděla čím to je. Nejdřív jsem si myslela, že nemám dost silné mléko a pak že ho Ríša nedokáže tolik vysát, co potřebuje. Proto jsem si koupila odsávačku a dané množství mu vždy odsála, abych věděla, kolik toho vypil. Po tom co se mi stala taková vtipná příhoda, jsem zkusila i umělé mléko, kterým jsem ho po každém kojení dokrmovala. Nakonec mi moje “tchýně“ poradila homeopatika pro podporu laktace a musím říct, že ty mi opravdu pomohli a teď už jen kojím, ani před spaním už umělé mléko nedávám.

Co se týče vtipné příhody, tak byste nevěřili, co se mi stalo. Když jsem měla špatné pocity ze svého mléka a odsávala ho, byl to boj. Takže asi po hodině odsávání, kdy jsem ždímala každou kapičku, začal Ríša plakat a já k němu letěla, co se děje. Odstříkané mléko jsem nechala na konferenčním stolku a šla se starat. Chvilku jsem malého chovala a řešila co je za problém, že pláče. Když nic nepomáhalo, řekla jsem si, že ho utiším tím odstříkaným mlékem. Ale bohužel. Mléko zmizelo, na stole nebylo, kde jsem ho nechala. Lítala jsem po bytě jak zmatená a hledala to jediné, co mi mohlo pomoci od breku. Najednou jdu kolem manželské postele, a co tam nevidím. Našeho chlupatého miláčka, jak si v klídku pije mé pracně odsáté mléko. Ze 100ml mi zbylo 30ml a to teď. První co, tak jsem začala brečet, že svému chlapečkovi nemám dát co jíst. Takže jsem běžela ještě v osm večer do drogerie pro umělé mléko. U nás prostě nemůže být chvilka klidu.

Každopádně teď bych měla mít všeho dostatek a jen kojím. S Ríšou si myslím, že už jsme si na sebe zvykli a dny i noci máme celkem poklidné. Tento víkend se chystáme pod stany s partou kamarádů, tak vám pak napíšu další článek, jak to probíhalo, kde jsme byli a jestli to bude fajn dam vám typ na super výlet. A ještě jsem dostala super recept na kynutý koláč, takže až ho budu péct a budu ho moct vyfotit, určitě vám do receptů přidám tento recept.