Porod

Celé to začalo ranní kontrolou 10.5, kdy jsem si nechala udělat hmat zvaný Hemilton. Je to chmat, který by vám měl napomoci k porodu. A jelikož já už byla nedočkavá, nechala jsem si ho udělat. Je to bezbolestné, jen je možné, že lehce krvácíte, jako to bylo u mě. Celý den probíhal jako každý jiný, přišla jsem domu, dala si oběd a vyrazila s kamarádkami na jedno malé zdravotní. Nebojte se, neopila jsem se, jen jsem si dala opravdu jedno malé pivečko na zpravení chuti. Okolo čtvrté hodiny odpoledne mi začal pobolívat podbřišek, tak jsem tomu nechala volný průběh a k večeru šla domů vyvenčit Barnyho a kdyby mě to opravdu náhodou chytlo ještě doma poklidit. Tak jsem tedy přišla domů, došla ven se psem. Také jsem nezapomněla utřít prach, vyluxovat a vytřít, během toho jsem vyprala a strčila prádlo do sušičky, ale to už mě podbřišek pobolíval čím dál víc. Říkala jsem si, abych nepanikařila a ještě vyčkávala, než přítel skončí v práci. Byla jsem domluvená se svými rodiči, že nám pohlídají po dobu, co budu v porodnici Barnyho. A tak jsem napsala mamce, jestli bych ho raději nemohla přivést a zůstat u nich, dokud přítel nepřijede, že už mam celkem velké bolesti. Bolesti se stupňovali a tak jsme kolem půlnoci vyrazili do porodnice.

Tam mě ihned přijali, udělali mi monitor na kontrakce a srdeční činnost malého. Nicméně mi řekli, že se neotvírám a nemám kontrakce, ale jen silné poslíčky. Tím pádem mě poslali zpátky domů. Doma jsem zkoušela až do pěti ráno a to už mi nedalo a znovu jsem pro jistotu jela do nemocnice, kde mi řekli ten samí scénář jako předtím, s tím že už mě nepošlou domů, ale že si mě tam už nechají. Jelikož všechna lůžka byla plná, do ranní vizity jsem byla na hekárně. Předtím mi ještě píchli injekci proti bolestem, která mi ale moc nezabrala. Na ranní vizitě mi sdělili, že můj stav se stále nezměnil, ale poslíčci stéle přetrvávali. A tak mi navrhli zavedení jakéhosi balónku, který by mi měl napomoci k otevření se. Ten jsem přijala a byla převezena na jiné oddělení, kde bylo volné lůžko. V sobotu kolem čtvrté odpoledne mi byl vyndán, já se otevřela aspoň na tři prsty a rozjeli se mi kontrakce. Asi o hodinu později byla bouřka, která mi velmi pomohla a moje kontrakce začali stoupat asi tak po dvou minutách. Proto jsem byla znovu převezena na hekárnu, kde mi předtím udělali klystýr a měla jsem jít rovnou na porodní sál. Ale v tu chvíli začal zádrhel. Po vyprázdnění mi absolutně odešli kontrakce a já je měla asi tak po deseti minutách. A teď co dál. Lékaři se shodli na další injekci proti bolesti. Tu jsem ale odmítla, protože jsem už byla vyčerpaná a chtěla porodit, ne to oddalovat na další den. Tak jsem čekala, až se prostřídali směny a přišla za mnou nová porodní asistentka, která mi oznámila dvě varianty. Buď si nechat píchnout injekci proti bolesti, kterou jsem ihned zavrhla anebo prasknutí plodové vody. To jsem samozřejmě přijala. Asi po dvou hodinách mi asistentka přišla prasknout plodovou vodu a já už volala příteli, aby přijel na porod.

Po těchto pár krušných hodinách už to bylo rychlé. Kontrakce se zvyšovali a já se otevírala tak jak měla. Epidural, ani nic podobného jsem nestihla a šla rovnou rodit. Přibližně po dalších dvou hodinách se nám narodil syn. Syn jménem Richard, narozen v nemocnici Na Bulovce ve 22:33. Měřil 48cm a vážil 2990g.

Tak to byl můj průběh

porodu. I když to byla dřina, stála za to. Nic krásnějšího jsem na světě neviděla a ten pocit, co jsem měla, když jsem ho viděla je nepopsatelný. Proto těm, které v budete rodit, přeji hladší průběh, než jsem měla já, méně utrpení, ale hlavně aby vše bylo v pořádku a vy i vaše miminko jste byli zdraví.